Historie Odolova - 1938 (úryvek z kroniky)

Rok 1938 byl v naši obci neobyčejně rušný. Bylo přikročeno s opevňovacími prácemi v lesích kolem naší obce. Již v prvních dnech lednových počala vojenská správa voziti nákladními auty betonové stojany, ježci všeobecně nazvanými. Z těchto ježků jsou 2 řady srovnány v zadu od lesa přes louku, až zase k lesu. Jest to opevněná linka, která měla znemožniti nepříteli jákýkoliv postup i kdyby bylo použito tanků. V dubnu již  počala Firma Hanyš z Rychnova nad Kněžnou se stavbou malých krytů. Později jiná firma Frič z Bratislavy stavěla velké kryty. U takovýchto velkých objektů byl nejdříve vyvrtán vrt na vodu, některými místy jsou tyto vrty hluboké prý až 100 metrů. Vrtáno bylo tak dlouho až bylo docíleno dostatek vody. Na těchto pracích bylo zaměstnáno několik set dělníků a řemeslníků všech oborů. Ubytovány byly po naši obci a v sousedních obcích. V každém popisném čísle měli těchto dělníků pět až deset. O stravování  starali se hostinský, hornický konzum a mlékárna firmy Bydžov, kterou obstarávala pí. Gerta Ryšavá. U pomníku na pozemku občana Karla Smutného postavila jmenovaná firma dřevěný domek velikosti 6 x 4 m. a tam tento obchod byl zařízen. Hostinský Fr. Křech měl v lese u objektu zřízenou kantinu. Dělníci ze všech částí republiky, veliká část jich byla z Podkarpatské Rusi. Pracovalo se ve dne v noci. Po celou dobu bylo slyšeti z lesů bouchání a vrčení benzínových motorů od vrtacích a míchacích strojů. Elektřinu na noční osvětlování si vyráběli přímo u objektů. Přístup občanstvu do lesů byl přísně zakázán. Každý  objekt byl stále vojenskou stráži hlídán a nesměl se nikdo jiný, mimo dělníků, kteří pracovali na této stavbě přiblížiti. Horníci, co jsme chodili do jámy na Tmavý Důl, museli jsme si zaopatřiti a nositi občanské legitimace. Jinak jsme po celou tu dobu nezvěděli nic, kde a co v lesích stavějí. Jen co jsme viděli co stavěli po krajích v lesích. Fotografování bylo zakázáno. Po silnici jezdilo ode Rtyně jedno nákladní auto za druhým ze železniční stanice Svatoňovice – Úpice a dováželo potřebný materiál.  Museli to býti celé vlaky snad, co tohoto různého materiálů a ty ohromné spousty stavebnin bylo naveženo a tou českou pilnou rukou bylo zpracováno. V obecním lomě byl také kámen lámán a dovážen k jednotlivým objektům.

            Překvapilo ¨nás všechny, když v ranních hodinách v sobotu 21. května přijelo k nám nahoru několik autobusů plných vojska a nákladních těžkých aut s válečnou výzbrojí. Vojska stále stále přicházelo lesem od Kostelce velké řady, během této noci bylo povoláno na cvičení několik ročníků záložníků. Pohotovost vojenská byla za tak krátkou dobu ohromná. Vojsko bylo po čtrnácti dnech vráceno do kasáren a postupně záložníci propuštěny domu. Práce na opevňování byla ještě rychleji prováděna. Firma zvýšila značně počet pracujících. Jakmile byl kryt hotov hned byl obsazen vojskem a vybaven potřebným materiálem. Čekalo se a vyčkávalo se, jakmile by jsme byli přepadeny, abychom mohli od první minuty klásti odpor nepříteli, pokud by se nám nedostane vojenské pomoci od spojenecké Francie. Úřady rovněž činili různá opatření. Nařízeno bylo na noc zatemňovati okna,což sloužiti mělo k tomu účelu, aby se nemohl nepřítel orientovati, kdyby nás napadl letecky. V lesích se kopaly zákopy. Na tyto práce musil chodit každý, kdo byl bez zaměstnání. Byli to dělníci z celého Úpicka. A nejen dělníci ale i živnostníci, rolníci, učitelé, hornický pensisté a všichni bez rozdílu  politického zabarvení přišli a s chutí  zakoply motyku a zaryli lopatu do země a hleděli, aby pro naše vojáky byly zákopy co nejdříve vykopány. Denní plat dostávali tyto dělníci 18.50 Kč za osmi hodinovou dobu pracovní. Drátěné překážky se natahovaly po lesích a všechno se to připravovalo, jako by zítra již ta válečná  nenávist měla propuknout